Zaměstnávání vlastních zaměstnanců

Dle zákona o zaměstnanosti (viz 435/2004 § 10 až 12) je právnická nebo fyzická osoba povinna plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu její činnosti zajišťovat svými zaměstnanci, které k tomu účelu zaměstnává v pracovních vztazích podle zákoníku práce.

V pracovněprávních vztazích je zakázána jakákoliv diskriminace zaměstnanců z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, sexuální orientace, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnosti, etnického nebo sociálního původu, majetku, rodu, zdravotního stavu, věku, manželského a rodinného stavu nebo povinností k rodině. Je zakázáno též takové jednání, které diskriminuje nikoliv přímo, ale až ve svých důsledcích, jakož i jednání spočívající v navádění k diskriminaci. Zakazuje se činit nabídky zaměstnání, které jsou v rozporu s výše uvedeným diskriminačním opatřením (např. podmiňovat věk zaměstnance do 30 roků).

Co je považováno za přímou a nepřímou diskriminaci, obtěžování a také sexuální obtěžování, je definováno v zákoníku práce.

Dle povahy práce, na kterou jsou zaměstnanci přijímáni lze rozdělit vznikající pracovně právní vztahy na pracovní poměry a dohody (Druhy pracovněprávních vztahů). Nejčastější a nejběžnější je pracovní poměr.