Aktualizováno: 27.08.2014

Nároky z neplatného rozvázání pracovního poměru

Nároky zaměstnance i zaměstnavatele z neplatného rozvázání pracovního poměru jsou upraveny v §69 až §72 ZP.

Zaměstnanec trvá na tom, aby byl dále zaměstnáván, pak za stanovených podmínek náleží zaměstnanci, s nímž byl neplatně rozvázán pracovní poměr, náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.

Zaměstnanec na tom netrvá, aby byl dále zaměstnáván, pak mu přísluší náhrada mzdy jen při neplatném okamžitém zrušení pracovního poměru nebo zrušení ve zkušební době zaměstnavatelem, a to za dobu výpovědní doby (2 měsíce).

Neplatnost je ale nezbytné uplatnit žalobou u soudu ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr na základě neplatného právního úkonu skončit.

Moderační právo soudu snížit náhradu mzdy za neplatné rozvázání pracovního poměru zaměstnavatelem

Od 1.1.2012 vešla v platnost nové ustanovení zákoníku práce v §69 odst. 2. Toto ustanovení definuje moderační právo soudu v souvislosti s náhradou mzdy nebo platu, která náleží zaměstnanci podle ustanovení v §69 odst. 1 při neplatném rozvázání pracovního poměru zaměstnavatelem. Soud může na návrh zaměstnavatele snížít vyplácenou výši náhrady mzdy nebo platu, jestliže celková doba poskytování přesáhne 6 měsíců. Soud ji nemůže úplně zrušit, ale může je po prvních 6ti měsících přiznat v symbolické výši.

Moderační právo soudu je však možné uplatnit až na případy neplatného rozvázání pracovního poměru na základě právního úkonu, který byl učiněn nejdříve 1. 1. 2012. Na neplatný právní úkon směřující k rozvázání pracovního poměru doručený zaměstnanci do 31. 12. 2011 soud nemůže svého moderačního práva využít.