Pět otázek, na které se při pohovoru špatně odpovídá. Jak je zvládnout?

Na pohovoru se s nimi setká snad každý uchazeč. Otázky, na které se lidem většinou těžko odpovídá, jsou oblíbenou součástí přijímacího řízení. A platí to jak pro pozici recepční, tak pro pozici bankéře. Personalista a psycholožka radí, jak na těchto pět klíčových dotazů reagovat.

1. otázka: Řekněte nám něco o sobě

Častá počáteční otázka, která má za cíl zjistit, jak je člověk schopen odpovědět na takto široké téma. To, jakým směrem kandidát odpovědi zaměří, prozradí schopnost hovořit k věci.

„Jelikož se jedná o pracovní pohovor, měli byste zmínit především dosavadní pracovní zkušenosti a vlastnosti, které souvisejí s pracovní pozicí. Pokud se však jedná o juniorního kandidáta, například absolventa VŠ, který nemá praxi, je dobré zmínit obor, který studoval, projekty, jichž se účastnil, různé stáže,“ říká personalistka Milena Krčmářová ze společnosti Randstad.

O osobních zálibách, dětství, rodinném uspořádání či školní docházce prý netřeba hovořit. Jedině, že by se nějak týkaly pozice, o kterou se ucházíte.

Podle psycholožky a jednatelky společnosti TCC Barbory Daňkové je u obecných otázek vždy těžké trefit se do toho, co chce personalista slyšet. „Raději než střílet naslepo, využijte otázku k tomu, že popíšete, co hledáte a jaký typ práce vás baví. Lidé, kteří mají vizi a cíle, ke kterým směřují, působí energičtěji, motivovaněji, cílevědoměji. Nicméně nepřehánějte, buďte autentičtí i přiměřeně pokorní. Machrováním nikoho nepřesvědčíte,“ míní Barbora Daňková.

2. otázka: Co je vaší největší chybou?

Typická otázka na pohovorech, na kterou se často odpovídá také pomocí různých klišé. Personalisté většinou doporučují zmínit nějakou vlastnost, která v zásadě může být i pozitivní nebo přínosná, jako je například zaměření na detail, pečlivost, upřímnost, dlouhodobé plánování.

Milena Krčmářová ovšem doporučuje přínosnější reakci: „Lepší je pojmout tuto otázku jako dotaz na to, čeho jste si vědomi, že byste na sobě mohli zlepšit nebo co už se zlepšovat snažíte. Zejména v souvislosti s nabízenou pozicí. Pokud se totiž ucházíte o místo, kde je potřeba dobrá a efektivní organizace, neuvádějte jako svou slabinu potíže s dodržováním termínů. Zrovna tak přehnaná pečlivost a velký důraz na detail nebudou oceněny u pozice, která vyžaduje kreativitu a schopnost improvizovat,“ říká personalistka.

Radí být na tento typ otázky připraven a zmínit spíše objektivní „slabiny“ jako je například nedostatečná praxe u absolventů či horší jazykové znalosti.

Podle Barbory Daňkové tahle otázka směřuje na sebenáhled. „Než na podobnou otázku odpovíte, uvědomte si, že chyby jsou hlavním motorem změny a pokroku. Každá chyba nás posouvá dál a není špatně je dělat. Špatné je o nich nevědět a nepracovat s nimi,“ říká psycholožka.

Odpověď můžete rozdělit na dvě části. Na něco, co si sám uvědomujete jako svou nevýhodu a jak s tím pracujete, a na něco, co vám opakovaně řekli lidé ve vašem okolí. Tím ukážete jak dobrý pohled na sebe sama, tak i otevřenost ke zpětné vazbě.

„Snažte se ale vyvarovat rádoby chyb typu „příliš pracuji“ nebo „jsem příliš zodpovědný“, anebo velmi dobře vysvětlete, v čem je to vlastně nevýhodné. Snaha z podobné otázky vyklouznout a využít ji k prodeji svých výhod spíš personalistu podráží, než získá na vaši stranu,“ doplňuje Barbora Daňková.

3. otázka: Proč u nás chcete pracovat?

Jsou lidé, kteří mají svou vysněnou firmu a přesně specifikované důvody, proč právě u ní chtějí pracovat. Stejně tak je ale legitimní hledat práci primárně ve svém oboru a až pak se dívat na typ firmy, která pozici nabízí. Pro každého člověka je však typ společnosti, u níž se o místo uchází, z nějakého důvodu přitažlivý.

„Připravte si proto důvody nebo aspekty, pro které vás zaujala nabídka na pozici právě u firmy, kam na pohovor jdete. Že by součástí této přípravy mělo být i poměrně důkladné studium všech dostupných informací o firmě, oboru a pozici, je samozřejmostí. Nejlepším zdrojem je v tomto případě internet,“ radí personalistka Milena Krčmářová. Rozhodně nic nezkazíte tím, že si připravíte vlastní otázky na náplň práce, které pak na pohovoru položíte.

Podle odbornice z TCC Barbory Daňkové se stává, že kandidát na pohovoru při této otázce loví rychle z paměti, co kdy kde o firmě slyšel, popřípadě si ji plete s jinou firmou. Tím se okamžitě vyautuje.

„Tady už nevystačíte s improvizací a bude to chtít dobrou přípravu. Odpověď můžete poskládat ze dvou témat. Jednak, co je vám na dané firmě sympatické, a pak také, jak ladí s vašimi plány a představami o svém budoucím uplatnění. Pokud zůstanete jen u první části, může to vyznít jako snaha se zalíbit, zvlášť když použijete nejobvyklejší fráze typu „leader na trhu“, „moderní firma“, „progresivní hráč“. Jakmile ale propojíte možnosti firmy se svými plány a uvedete pár konkrétních příkladů, rázem budete působit věrohodněji a motivovaně,“ dodává Daňková.

4. otázka: Popište nám některou z vašich hlavních kvalit

V české kotlině stále není zvykem se chválit, respektive umět se objektivně ohodnotit a vyzvednout své dobré stránky. Takže se nestyďte pochválit.

“Začněte tím, že uvedete vlastnosti a dovednosti, které jsou podstatné pro konkrétní pozici. Například u asistentky jsou to organizační a komunikační schopnosti, schopnost si určit priority v rámci zadaných úkolů, zodpovědnost. A pak můžete přidat všechny další pozitiva, která by ve vaší osobě firma získala. Buďte upřímní, ale nezlehčujte je,“ říká Milena Krčmářová.

A Barbora Daňková k tomu dodává: „Uvádějte konkrétní příklady. Například pokud řeknete, že jste flexibilní a nechcete, aby to vyznělo jako klišé, popište, kdy jste svou flexibilitu prokázali. A i tady je dobré si předem rozmyslet, co jsou vaše kvality a v čem jste opravdu dobří. Nemá smysl snažit se odhadovat, co je pro danou pozici výhodné. Hledáte přeci práci, která vás bude bavit a ve které se vám bude dařit. Nebojte se tedy mluvit o svých skutečných přednostech.“

5. otázka: Jaká je vaše představa o mzdě?

Tohle je otázka za milion. Řeknete si málo a zbytečně se ošidíte o vyšší odměnu. Řeknete si moc a vyřadíte se z výběru. Co s tím?

Zjistěte si na internetu, v jakých částkách se odměny za pozici pohybují. V odpovědi pak uveďte minimální a optimální představu o hrubé mzdě. Předem se také zeptejte (pokud o tom nehovoří sám personalista) na formu benefitů a dalších motivačních nástrojů, které firma nabízí. Ty totiž výsledný příjem mohou výrazně ovlivnit.

„Neuvádějte příliš velký rozptyl, prostor na vyjednávání není velký (až na výjimky u vysoce žádaných profilů kandidátů), tak si zbytečně nestanovujte příliš nízkou dolní hranici. Buďte ale realisté, do vaší kalkulace zahrňte i různé benefity, které daná firma nabízí a jednou vyřčenou představu během výběrového řízení už neměňte,“ říká Milena Krčmářová.

Podle Barbory Daňkové je třeba popřemýšlet, s jakým platem byste byli spokojeni. „Můžete číslo i lehce nadsadit, ale pak je dobré uvést, že je to částka k jednání, a že jsou pro vás důležité i jiné věci než výše odměny a jste při jejich naplnění ochotni z částky i slevit,“ zmiňuje psycholožka a připomíná, že pokud se svými požadavky vyloženě neustřelíte a v jiných ohledech jste kvalitním kandidátem, vždy s vámi budou o platu jednat, než vás odmítnou.

Zdroj: www.idnes.cz