Doručování písemností

Doručování písemností především úzce souvisí s rozlišováním právních úkonů na ústní a písemné. Zákoník práce rozlišuje jednak právní úkony, které musí být učiněny písemně, a to pod sankcí neplatnosti, a právní úkony písemné, které nemají za následek neplatnost.

Zákoník práce upravuje v § 334 až § 337 doručování písemností v pracovněprávních vztazích. Jde o písemnosti, které se týkají vzniku a zániku pracovního poměru nebo vzniku, změn a zániku povinností zaměstnance vyplývajících z pracovní smlouvy. Obdobně to platí o písemnostech týkajících se vzniku, změn a zániku práv a povinností vyplývajících z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Tyto písemnosti doručuje zaměstnavatel zaměstnanci na pracovišti, v jeho bytě nebo kdekoliv, kde bude zastižen. Zákoník práce jednoznačně preferuje osobní doručení písemnosti samotným zaměstnavatelem.

Pokud zaměstnavatel doručuje písemnost sám, měl by si ve vlastním zájmu zajistit důkaz o doručení či odmítnutí doručení písemnosti.

Teprve není-li osobní předání písemnosti možné, lze písemnost doručit držitelem poštovní licence na poslední adresu zaměstnance, která je zaměstnavateli známa a to jako doporučenou zásilku s doručenkou a poznámkou "do vlastních rukou". Na doručence zaměstnavatel uvede, že doba pro uložení písemnosti - pro případ, že adresát nebude doručovatelem zastižen - je 10 dnů.

Odmítnutí převzetí písemnosti má, co do právních účinků stejné následky jako její převzetí. Písemnost je tedy doručena i při odmítnutí jejího převzetí.