Nároky zaměstnance i zaměstnavatele z neplatného rozvázání pracovního poměru jsou upraveny v §69 až §72 ZP.
Zaměstnanec trvá na tom, aby byl dále zaměstnáván, pak za stanovených podmínek náleží zaměstnanci, s nímž byl neplatně rozvázán pracovní poměr, náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.
Zaměstnanec na tom netrvá, aby byl dále zaměstnáván, pak mu přísluší náhrada mzdy jen při neplatném okamžitém zrušení pracovního poměru nebo zrušení ve zkušební době zaměstnavatelem, a to za dobu výpovědní doby (2 měsíce).
Neplatnost je ale nezbytné uplatnit žalobou u soudu ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr na základě neplatného právního úkonu skončit.