Poskytování mzdy a platu

Pravidla o rovnosti zaměstnanců a o splatnosti a výplatě mzdy (platu) a o srážkách ze mzdy, platí i pro náhradu mzdy a odměnu za pracovní pohotovost.

Mzda je splatná po vykonání práce, a to nejpozději do konce následujícího kalendářního měsíce (§141 zákona č. 262/2006 Sb.). Od této povinnosti je možné se odchýlit ve prospěch zaměstnance. Jestliže tedy zaměstnanec požádá, aby mu mzda za práci přesčas byla poskytnuta až za dobu čerpání dohodnutého náhradního volna, lze tomu napříště vyhovět (starý zákoník práce toto nepipouštěl). V rámci období, v němž je mzda splatná musí zaměstnavatel určit pravidelný výplatní termín. Připadne-li tento termín na sobotu, neděli nebo svátek je doporučeno mzdy vyplatit v nejbližší předcházející pracovní den.

Zvláštní splatnost mzdy nastává ve dvou případech:

• Zaměstnavatel vyplatí zaměstnanci před nástupem dovolené mzdu, která by byla splatná během dovolené. Od 1.1.2001 není prováděna, jen na žádost zaměstnance, ale vždy, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodne jinak.
• Mzdu splatnou za měsíční období musí zaměstnavatel na žádost zaměstnance vyplatit v den skončení pracovního poměru, pokud to umožňuje technika výpočtu mezd - jinak nejpozději v obvyklém výplatním termínu.

Mzda se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.

Mzda, plat a jejich jednotlivé složky stanovené, sjednané nebo určené za hodinu práce přísluší zaměstnanci i za zlomky hodin, které odpracoval v období, za které se mzda nebo plat poskytuje. Jinými slovy to je zákaz zaokrouhlovat odpracovanou dobu směrem dolů, tj. v neprospěch zaměstnance. Práce, která bude vykázána evidencí pracovní doby, tak musí být zúčtována a vyplacena i za minuty. (Evidence pracovní doby nesmí být zaměňována s evidencí přítomnosti zaměstnance v objektu zaměstnavatele.)
Tato úprava se zýká zejména platu. Dříve bylo nutné pro účely poskytování některých příplatků a platu za práci přečas sčítat příslušnou odpracovanou pracovní dobu v kalendářním měsíci a po sečtení tyto složky platu poskytovat pouze za celé hodiny. Zaměstnanec tím byl znevýhodněn. Tento postup je proto napříště nepřípustný.

Mzda se vyplácí na pracovišti a v pracovní době nebylo-li v kolektivní smlouvě nebo v individuální smlouvě dohodnuto jinak. Pracovištěm se pro tento účel nemusí rozumět zcela konkrétní místo, kde zaměstnanec práci koná.

Nárok na mzdu - stejně jako každý jiný pracovněprávní nárok - je nutné uspokojit řádně a včas. Od 1.1.2001 již není možné smluvně dohodnout v kolektivní nebo individuální smlouvě odklad splatnosti mzdy.

Výplata mzdy bezhotovostním způsobem je výjimkou z obecné zásady, že mzda se vyplácí na pracovišti a v pracovní době. Proto zákon takové vyplácení mzdy podmiňuje žádostí zaměstnance. Ten má právo vzít ji kdykoliv zpět. Není proto možné sjednání tohoto způsobu výplaty v pracovní nebo jiné individuální smlouvě.

Zaměstnavatel je povinen při výplatě mezd, poukázat mzdu na účet zaměstnance. Při poskytování mzdy na účet musí být splněny podmínky:

• zaměstnanec je majitelem účtu
• peněžní ústav, kam má být mzda poukazována je bankou

Zaměstnavatel, ale nemůže zaměstnance nutit k založení účtu. Zaměstnavatel je povinen zabezpečit poukazování mzdy zaměstnance jen na jeden jeho účet u peněžního ústavu. Žádá-li zaměstnanec o poukazování mzdy na více účtů může to zaměstnavatel odmítnout nebo požadovat uhrazení nákladů spojených s převodem na další účty.

Jestliže zaměstnavatel neposkytne zaměstnanci mzdu řádně a včas, je v prodlení.

Důsledkem toho je, že

• zaměstnanec může svůj nárok uplatnit žalobou u soudu,
• zaměstnanec může úspěšně požadovat úroky z prodlení a to ve výši podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb.
• Prodlení s výplatou mzdy přesahující 15 dnů opravňuje zaměstnance okamžitě zrušit pracovní poměr. K prodlení zaměstnavatele nedojde, jestliže zaměstnanec nepřijme řádně a včas nabídnuté plnění nebo neposkytne součinnost, potřebnou k uspokojení svého nároku (nedostaví se k výplatě mzdy, poskytne nesprávné bankovní spojení apod.).

Promlčení

Nároky na mzdu se zásadně promlčí v obecné promlčecí lhůtě, která činí 3 roky a běží ode dne splatnosti příslušného nároku. Je-li však nárok uznán zaměstnavatelem písemně, co do důvodu a výše, činí promlčecí lhůta 10 let. Nárok se promlčí, jestliže nebyl v příslušné lhůtě uplatněn u soudu.